Ing. Vladimír Stratil MBA učí fyziku na naší škole, ale během svého života vyzkoušel více, než byste tipovali. Od působení v Ústavu jaderného výzkumu (ÚJV) Řež, přes podílení se na projektech v ČEZu a Ústavu aplikované mechaniky (UAM) Brno až po studium na University of Pittsburgh a Coaching Academy. Prozradil nám něco i o svém osobním životě a zkušenostech s coachingem a dokonce našim studentům dal pár rad, na které sám během života přišel.
ÚJV Řež
Pracoval jste v Ústavu jaderného výzkumu v Řeži. Přiblížil byste nám, co jste tam dělal a jak jste se k takové práci vůbec dostal?
V ÚJV Řež jsem začínal jako projektový manažer se zaměřením na vytvoření nové organizační struktury, aby firma fungovala tak, jak se měnil trh a jak rostly požadavky zákazníků, dále ,,vymáhání” dluhů od zákazníků, kteří nám neplatili. Po úspěšné účasti ve výběrovém řízení jsem se dostal na pozici ředitele technické divize Integrita a technický inženýring a následně mě jenovali členem představenstva společnosti. A později i jako člen dozorčí rady v dceřiné společnosti Centrum výzkumu Řež (CVŘ).
Všechno to bylo hodně o fyzice, ekonomice a hlavně o práci s lidmi a hledání nových obchodních příležitostí. Řešili jsme klíčové otázky dlouhodobého provozu (LTO) jaderných elektráren Dukovany a Temelín – od hodnocení stavu materiálů až po pevnostní výpočty kritických komponent.
Byla to éra transformace. ÚJV Řež se měnila z výzkumného ústavu na moderní inženýrskou firmu s globálním dosahem.
Zjistil jsem, že jste se spolupodílel na návštěvě delegace ukrajinské firmy NAEK Energoatom. Jak probíhala návštěva týmu po komplexu ÚJV Řež a.s.? Bylo podepsání memoranda prospěšné? A pokud ano, co jste tím získal?
NAEK Energoatom (Něco jako ČEZ) se stal naším největším zahraničním zákazníkem. Ukrajina se v té době (rok 2014) potřebovala vymanit z technologické závislosti na Rusku. My jsme jim nabídli cestu: známe vaše reaktory, nabízíme moderní technické postupy. Ukázali jsme jim, že bezpečnostní analýzy a prodlužování životnosti nemusí nutně pocházet z Moskvy, ale mohou se dělat špičkově u nás v Řeži.
Podepsání memoranda o spolupráci znamenalo potvrzení role ÚJV Řež jako klíčového partnera pro obnovu ukrajinské energetiky.
ČEZ a ÚAM Brno
Dále musím zmínit Vaši profesní kapitolu v ČEZu a Ústavu aplikované mechaniky Brno s.r.o. Jakou funkci jste zastával v obou institucích a co bylo náplní Vaší práce?
Ve Skupině ČEZ jsem se věnoval řízení projektů a procesnímu modelování (např. v rámci projektové kanceláře). Moje role byla nastavit mechanismy, které umožňují sledovat rentabilitu a rizika velkých investičních projektů v energetice od jejich počátku až po dokončení.
Ústav aplikované mechaniky Brno, zde jsem působil ve funkci předsedy dozorčí rady. Moje role spočívala v koordinaci obchodních činností mezi ÚJV a UAM.
Vzdělávání a coaching
Vy jste vystudoval zahraniční businessovou školu University of Pittsburgh. Jak probíhalo Vaše studium? Co jste se tam naučil?
Celé mé vzdělání od střední po vysokou školu bylo technického zaměření. Pro potřeby dalšího kariérního růstu, zejména v manažerských pozicích jsem věděl, že potřebuji znát více než jen fyziku. Školu na postgraduální studium ekonomie jsem si vybral školu v Pittsburghu v USA. Na Katz Graduate School of Business se jednalo o mezinárodní program se zaměřením na exekutivní managemet, což na studium přivedlo mnoho zajímavých lidí. Mí spolužáci byli majitelé známých firem a vysoce postavení manažeři. Znamenalo to pro mne získání mnoho nových a zajímavých kontaktů, možnost „nahlédnout pod pokličku“ jak to dělají jiní a samozřejmě „ochutnat“ americké školství a život ve Spojených státech.
Tam Vaše vzdělání ovšem neskočilo. Dále jste se vrhl na obor koučování lidí a proto jste šel studovat na Coaching Academy. Co Vás k tomu vlastně přivedlo? Co jste se tam dozvěděl?
Po letech v managementu jsem poznal, že ty nejsložitější ,,systémy“ nejsou jaderné reaktory, ale lidé. Chtěl jsem pochopit, jak pomoci kolegům a týmům dosahovat výsledků bez tlaku a vyhoření. V akademii se člověk učí naslouchat, klást správné otázky a nehledat řešení za druhého, ale dovést ho k němu.
Vy jste potom i nějaký čas individuálně coachoval, že? Vzhledem k tomu, že je každý člověk jiné povahy, bylo potřeba tento fakt zohlednit v přístupu k jednotlivým klientům?
Individuálnímu koučování jako takovému jsem se věnoval něco málo přes rok. A ano, je třeba to zohlednit. Musíte korigovat svůj styl podle povahy klienta – někdo potřebuje strukturu, jiný prostor pro emoce. Klíčem je nehodnotit, nesoudit a vytvořit pro klienta psychologické bezpečí. Je to nesmírně naplňující, ale i vnitřně vyčerpávající.
Osobní život
Jednou jste nám říkal, že jste chtěl být veterinářem, ale otec vás přesvědčil ke studiu technických oborů. Tak bych se chtěl zeptat, jestli toho litujete? Jestli kdybyste dostal šanci se vrátit zpět, tak byste se rozhodl jinak, nebo po ohlédnutí na svou dosavadní kariéru jste přece jen rád, že jste se rozhodl takto?
Je pravda, že jsem k veterině tíhl, ale otec mě nasměroval k technice. Jestli toho lituji? Chtěl bych říct, že dnes už ne, přenesl jsem se přes to, ale při zmínce tohoto tématu vnitřně cítím něco, co mi nesedí. Technická cesta mi dala řád a schopnost analyticky přemýšlet, s odstupem času to vnímám jako úspěšnou cestu. Zvířata mi zůstala jako koníček. Daroval jsem místnímu gymnáziu dvě morčata z mého „velkochovu“.
Jakožto člověk se spoustou životních zkušeností a znalostmi v oblasti coachingu, máte pro naše studenty nějaké rady a moudra, která byste chtěl předat?
Můj hlavní vzkaz je: „Buďte zvídaví a nebojte se chyb.“ Buďte sami sebou. Čemu věnujete energii a čas, to se vám v životě podaří. Určitě se podívejte na nějakou dobu za hranice republiky, poznejte jiné kultury. Svět se mění, chaos a změny generují nové příležitost, nebojte se toho. Pokora, úcta a poctivost jsou ty nejcennější hodnoty, takovými lidmi se obklopujte, nejen v životě, ale i v businessu. A hlavně, berte vše trošku s humorem a úsměvem.
Má předposlední otázka je věc, která mi od začátku našeho rozhovoru vrtá hlavou. Jak se člověk z ÚJV a ČEZu dostane k učení ve škole? Chtěl jste předávat nadšení pro fyziku mladším generacím?
Byl to zlom v mé kariéře, bohužel způsobený zdravotní komplikací. Už jsem nemohl tolik času věnovat „businessu“ a létat po světě. Po celou dobu kariéry jsem se setkával s nedostatkem technicky vzdělaných lidí, tak to byl takový přirozený vývoj. Chtěl bych nadchnout alespoň část mladé generace pro techniku a fyziku, která je často strašákem.
Jachting
Dočetl jsem se, že jste držitelem oprávnění na řízení jachty. Je to pravda? Jaké to je, plavit se po moři?
Ano, je to pravda, jsem držitelem kapitánského průkazu pro mořskou plavbu. Když jsem přemýšlel co dál s přibývajícím věkem – krásná metafora pro výmluvu na lenost a přibírání na váze, přešel jsem od horolezectví (mám za sebou úspěšný výstup na sedmitisícovou Aconcaguu v Andách) na moře. Jachting to je skupinka lidí na malém prostoru, tady se projeví všechny vlastnosti jednotlivce. Jako kapitán musíte mít jasný cíl a vědět, že vám posádka věří, když přijdou vlny. A taky, nechci znít jako fanatik, jachtaření je hodně o fyzice.
To si myslím že je hezká tečka. Já Vám děkuji pane profesore za inspirativní rozhovor a cenné rady do života. Přeji Vám mnoho dalších úspěchů ve Vašem životě a nashledanou.
Přidejte odpověď