Kdo znáte Terryho Pratchetta a jeho Úžasnou Zeměplochu, nemusíte číst dále. Ale můžete! Kdo jste Pratchetta dosud nečetl, tak určitě dál čtěte. Anebo… rovnou sáhněte po některé z jeho knížek. Můžete začít od začátku celého cyklu a přečíst si Barvu kouzel a jet hezky popořadě, nebo se posunout kousek dál a seznámit se s kapitánem Elániem a jeho Noční hlídkou.
Příběh knížky Stráže! Stráže! se odehrává ve městě Ankh-Morporku, takové středověké obdobě Londýna. Městu vládne Lord Vetinari, pevnou rukou drží pod krkem všechny místní cechy, a to včetně cechu zlodějů, cechu vrahů, cechu švadlen a šiček (ehm, ehm) a dalších. Noční hlídka je tedy vlastně úplně zbytečná a její tři muži v podstatě nedělají nic jiného, než že v noci procházejí městem a hlásí: “to slyšíte jedenáctou bít, a všude je mír a klíííd!” Aspoň do té doby, než se ve městě neobjeví mýtický drak a nezpopelní několik poctivých občanů. A členům Noční hlídky přímo před očima. I když lord Vetinari kapitánu Elániovi přímo zakáže pátrání, muži zákona si to nenechají líbit a celý případ samozřejmě vyřeší.
Hlídka a další postavy
V knížce jsou skvělé postavy, které si zamilujete. Hlavní postavou je věčně nalitý Samuel Elánius, kapitán Noční hlídky, který má skvělou schopnost pronést v nevhodnou chvíli tu nejméně vhodnou poznámku. To mu pochopitelně trochu poničilo kariéru a ani se vztahy to není zrovna slavné. Stav města ho mírně řečeno štve, protože i přes všechny své chyby, kterých si je docela vědom, pro něj spravedlnost není cizí slovo.
Hlídku dále tvoří pomalý seržant Tračník, poťouchlý desátník Noby Nóblhóch, u něhož se tak trochu pochybuje, jestli je to člověk, a nováček, dvoumetrový trpaslík Karotka Rudykopalson vyzbrojený zapomenutým, ale zřejmě stále platným zákoníkem města Ankh Morpork. A to už je všechno, na celý milionový Ankh Morpork!
V pátrání jim bude pomáhat knihovník Neviditelné univerzity, toho času zrovna orangutan, nebo impozantní Lady Sibyla Berankinová, chovatelka bahenních dráčků, které někteří oškliví lidé používají místo zapalovačů! Chápete to? Ale právě jeden z těchto chudáčků dráčků hlídce pomůže také.
Fantasy detektivka
Příběh je vlastně takové detektivka, kde sice skryté pachatele poznáte už na začátku, ale kdo za vším stojí a proč, to už se musíte dočíst sami. A co ten zlý drak, jak to s ním dopadne, ptáte se? No, tak to bude poměrně zajímavé, rozuzlení je poměrně originální.
Knížku můžete číst v originále, angličtina je hezká a nijak těžká, ale pro první seznámení s Pratchettem sáhněte určitě po českém překladu od skvělého Jana Kantůrka, který mimochodem knížku také namluvil. A pokud se vám příběh bude líbit, členové hlídky jsou hlavními postavami i dalších románů ze zeměplošského prostředí.
Úžasná Zaměplocha
Pratchettův cyklus knížek Úžasná Zeměplocha patří do žánru humorné fantasy. Všechny příběhy se odehrávají na Zeměploše, ploché alternativě k naší kulaté Zemi, tu placatou ovšem podpírají čtyři sloni stojící na zádech obří želvy. A na čem stojí ta želva, ptáte se? Nestojí na ničem, je to vesmírná želva a pluje nekonečným prostorem.
V knížkách potkáte kromě hlídky také mágy z Neviditelné univerzity, čarodějky z Hor Beraní hlay, Nac mac Fígly, malý národ, ano, technicky jsou to víly, jen nejraději mají slop, prálku a čórku, dále upíry klasické i reformované, golemy – ano, Pratchett se inspiroval i u nás. A všechny příběhy mají jedno společné: laskavý humor, který Vás zahřeje v zimě pod peřinou a ochladí v létě na pláži.
O autorovi
Terry Pratchett (1948-2015) byl britský autor fantasy a sci-fi. Je známý zejména svým cyklem Úžasná Zeměplocha, ale napsal i řadu dalších skvělých knih: trilogii o Nomech, Dobrá znamení s Neilem Gaimanem, Dlouhou Zemi se Stephenem Baxterem a další. Řada děl se dočkala i filmového nebo televizního zpracování (právě třeba Dobrá znamení). Byl milovníkem zvířat, zejména koček, vědy a počítačů. V posledních letech se potýkal s Alzheimerovou demencí, po diagnostikování této nemoci o ní otevřeně mluvil a snažil se šířit osvětu.
Ukázka z knížky
Knihovník se poškrabal na hlavě. Tak tohle bude tvrdý oříšek. Podíval se na Karotku, složil ruce podobné koženým rukavicím a otevřel je.
“Já vím, že je to kniha. Jak se jmenuje?”
Knihovník si povzdechl a pozvedl ruku.
“Čtyři slova?” pochopil Karotka. “Tak první.”
Lidoop ukázal dvěma svrasklými prsty velmi malou mezeru.
“Krátké slovo? A? O? U? Teď zase delší? Tak co třeba Co? Na? Za? Ještě delší? Proč? Ne? Jo kratší, takže tři písmena. Tak dobrá. Kde? Nač? Jak? Cože?
Jak? Je to jak?”
“Oook!”
“Výborně, takže první slovo zní jak. Tak teď druhé. Co, ne druhé? Jo, třetí? Co, ty? No vidím, že na sebe okazuješ, je to ty? Ne? Tobě? Taky ne? Jaké parohy? Kráva? Jelen? Sob? Sob? A co s tím? A proč ukazuješ na… Sobty? Sobjá? Jo, sobě? Aha, takže třetí slovo je sobě?”
“Oook!”
“Takže: Jak – něco – sobě – něco.”
Orangutan spokojeně zabručel a okázalým posuňkem si přiložil dlaně k ústům.
“Haló? Ne? Volání? Hmmm – tak volat.? Co, natáhnout? Prodloužit? aha, to není celé. Je to volet, ale není to celé. Proč to dáváš k tomu? Je to u toho. Uvolat? Jo, ono je to při tom! Při-volat?”
“Oook!”
“Výborně, tak teď už máme tři slova. Jak přivolat sobě něco. No jo, ale co? Tohle je pěkná legraco, no řekni! A co to čtvrté slovo?”
Knihovník se dal znovu do pohybu a karotka na něj poněkud nejistě zíral. “Velká věc. Obrovská, velká věc. Velká plácající, poskakující věc. Zuby. Dýchání. Velká, mohutná, obrovská, foukající, plácající věc.” Karotkovi Vyskočil na čele hojný pot a celé tělo se mu nakrabatělo soustředěním, se kterým se pokoušel tu záhadu vyluštit. “Saje prsty. Věc, která se je prsty. Fouká? Jo, ty foukáš! Aha! Pálí! Pálí, je horká! Velká, mohutná, obrovská, foukající věc, která pleská a pálí…”
Knihovník obrátil obrátil oči v sloup. Homo sapiens? To vykládejte někomu jinému!
Přidejte odpověď