Recenze: Dva roky prázdnin od Julese Vernea

Dva roky prázdnin

Kdesi v Tichém oceánu na doposud neobydlené zemi se po ztroskotání ocitá hrstka mladých chlapců, kteří však nesou srdce velkých mužů. Bez dospělých, bez mapy, bez pomoci. Po ruce mají pouze základní námořnické vybavení, malé množství potravy, trosky lodi a pár zbraní. Mají však dosti kuráže je v případě ohrožení použít? Jaké nástrahy pro ně tajemný ostrov nalíčí? Podaří se mladým robinsonům vrátit se zpět ke svým rodinám, nebo je čeká život ve ztracení a zapomnění…

Takové a mnohé další otázky si jako čtenář položíte, když se vydáte na cestu skrz příběh tohoto dech beroucího literárního počinu. Tajemno a záhady obklopují také partu velice odlišných a jedinečných postav, přičemž s některými budete souhlasit, smát se jejich nevinnému humoru, přát jim vše nejlepší a jinými zas ze srdce pohrdat, ptát se sama sebe “je vůbec možné, aby existovala lidská duše takto zkažená?” a nad některými Vám ukápne slza z čirého soucitu.

Vztahy mezi postavami

Postavy mezi sebou neřeší pouze otázky týkající se možné záchrany, nýbrž kniha se také velmi zabývá vztahy mezi jednotlivými hrdiny, předsudky, rozdíly ve výchově, důležitosti postavit svým chybám čelem a brát za ně odpovědnost. Jeden napjatý vztah je například mezi Francouzem Briantem a Angličanem Doniphanem, kteří řeší rozpory nejen kvůli odlišným názorům na celou jejich situaci, ale i kvůli jejich odlišné národnosti, přičemž jeden z nich vnímá toho druhého jako podřadného a přijímat od něj rozkazy rozhodně nehodlá. 

Postavy obecně mezi sebou mají napínavou dynamiku a mnohé z nich jsou na konci knížky od jejich prvotního představení vyložen k nepoznání. Z veselých se stávají chladnokrevní a vážní, z nedůvěřivým důvěřiví, z tichých povídaví, ale to co mají všichni společného jest, že se nakonec dokáží adaptovat a i přes své neshody spolu vycházet (alespoň tedy většina postav).

“Ba ne, Doniphane, ba ne, kamaráde,” odpověděl Briant. “Ale když už držím tvou ruku, nepustím ji, dokud nesvolíš k návratu domů…”“Vrátím se, Briante. Musí to být” odpověděl Doniphan. “Počítej se mnou! Teď tě vždy poslechnu jako první! Zítra za svítání odejdeme…”

Krásný a tajuplný ostrov

Mluvě o ostrovu samotném, krásné to místo pro přežívání. Plno zajímavých lokací, fauny i flory. Autor odvedl velkolepou práci při energetickém a živém popisu všeho zajímavého, co by lidskému oku nemělo uniknout a přesnost, s kterou celé místo líčí, cítíte se jako byste byli v řadách našich trosečníků a ostrov procházeli po jejich boku. (Většina vydání dokonce obsahuje stránku s mapou se všemi zmíněnými lokacemi, aby si čtenář mohl celé místo ještě lépe představit)

Autorské dílo je to už letité a možné o něm hovořit jako o “dobře dozrálém víně”. S tím se samozřejmě pojí i jistý nádech stáří a narazit zde na archaismus není nic složitého. Celý text je psán spisovně, a pokud si rádi rozšiřujete slovní zásobu o knižní výrazy, rozhodně si zde přijdete na své. 

Napsal to Verne

A ještě něco málo o muži, jenž stojí za napsáním celého krásného příběhu. Jules Verne, francouzský spisovatel, velice vzdělaný v oblastech geografie, dějin a biologie, psal v 19. století a je mnohými pokládán za zakladatele žánru sci-fi. Mezi jeho díly nalezneme i další mnohé romány, které rozhodně stojí za Vaši pozornost. Dvacet tisíc mil pod mořem, Cesta kolem světa za 80 dní… a mnohé další.

Buďte první, kdo vloží komentář

Přidejte odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*